Z které kouzelné země se vrátil umělec, že nám tak pěkně a čtverácky vypráví, co viděl?.. Dává tvar hravosti oné země divů, její překvapivé škádlivosti, její dobromyslné obludnosti, která je sestrou něhy, té něhy, s níž matka volá na caparta, docela bez rohů – čerte čertovská, a na děvčátko, opravdu jen dvounohé a růžové děvčátko – kuňkalko moje! Umělec dává bytostem oné země takovou podobu, že jsou ještě směšnější, ještě vážnější , ještě roztomilejší, neboť ohraničil svými hnětoucími posty v hlíně tohoto světa její prostor hravosti.
František Hrubín, 1947