Dostala jsem mail – neznámý pán mi napsal, že vydražill v aukci keramiku Jana Kutálka, ale nenašel v dokumentaci žádnou podobnou, co prý jí říkám? No, bohužel, byl to plagiát, přestože šlo o známou pražskou aukční síň. Něco mezi Perunem a čertem, celé v hnědých tónech, a stálo to na dřevěném podstavci – asi aby se to nepřekotilo. Zkazila jsem tomu pánovi radost, ale nesl to statečně s tím, že se pokusí dražbu zrušit. Nabídla jsem mu, aby mi příště poslal fotku radši dřív, než začne dražit.
Během pár dnů opravdu přišel odkaz na jinou známou pražskou aukční síň, kterou jsem do té doby považovala za solidní. A nestačila jsem se divit – položka č. 61 byl objekt s absurdním názvem Strašící čert, na fotografii byl i podpis „Kutálek“ tiskacími písmeny na noze té věci. Na dovršení všeho se nabízel i certifikát pravosti. Celé to bylo vyvedené zase v hnědé barvě – napodobitelé dokážou sice vyrobit tvar, ale málokdy si poradí s typickými barevnými glazurami. A zase šlo jednoznačně o falzum, což mi potvrdil i kamarád, který se v díle JK dokonale vyzná.
Co jsem měla napsat? Že by mě zajímalo, kdo mohl na tohle vydat certifikát. Dostala jsem odpověď, že keramiku nabízí výtvarnická rodina, vlastnící i jiné cenné originály. No, potěš pámbu, jestli jsou stejně spolehlivé jako tahle věc. Napsala jsem tedy pánovi, že výtvarnická rodina není záruka, že jistě nemají plastiku z první ruky, protože by věděli, že nejde o zpodobení čerta, ale že je spíš z rodu plivníků…. A pokud se mu líbí, že mu ho rozmlouvat nebudu, ale jako investici bych ho rozhodně nebrala. Pikantní na celé věci bylo, že když jsem si otevřela za pár hodin stránky aukce, ta věc se už jmenovala „Strašící plivník“. Tak k čemu je certifikát pravosti?
Do té aukční síně jsem napsala upozornění, že nabízejí falzum. Jako držitelka autorských práv mám totiž i povinnost starat se o dobré jméno díla. A požádala jsem o nahlédnutí do certifikátu. Už je to dost dlouho a aukce brzo skončí. A žádná zpráva. Třeba se ještě někdo nachytá?
Chápu, že může dojít k situaci, že se v aukci objeví plagiát – ale pokud si aukční síň chce zachovat dobrou pověst, měla by reagovat okamžitě a původ díla a certifikátu prověřit. A taky odpovědět na zdvořilé upozornění, protože napodobení podpisu a nabídka certifikátu k plagiátu nejspíš naplňuje trestný čin podvodu.
Jednou , před delší dobou, jsem se s takovou korektní reakcí setkala na Aukru – po upozornění, že ta dvojice plastik stojí u mě na knihovně a jiná – ani podobná- není , byly figury okamžitě staženy z nabídky.
Proto upozorňuji případné zájemce o keramiku , že ani podpis, ani certifikát pravosti nemusí zaručit, že jde o originál Jana Kutálka. Nerada bych zase někomu zkazila radost konstatováním, že ta keramika atelier Jana Kutálka nikdy neviděla.