https://www.zameklinhartovy.cz
Tam, kde jsou na sebe lidé hodní…
Mám ráda okolí Krnova – dříve jsem tenhle kraj vůbec neznala, ale osud v podobě kastelána Jaroslava Hrubého ze zámku Linhartovy mě sem přitáhl. Nabídl mi totiž prostory zámku pro výstavu keramiky mého tchána, Jana Kutálka. A od té doby se nestačím divit. Vzkříšený zámek , mnohasetletý dub, poutní místa a studánky s vodou tak dobrou, že se nám o ní ve velkoměstě může jen zdát, nádherná zákoutí a výhledy – ale hlavně lidé…
Tady musím trošku odbočit – děda vždycky počítal s tím, že se z každé jeho výstavy něco ztratí. Měl z toho legraci a bral to spíš jako kompliment – „ pořád je to lepší, než kdybych nikoho nezajímal“. Byla jsem zvyklá, že takhle to prostě chodí.
Když jsem tedy půjčovala kastelánovi kromě dědovy keramiky i dvě banánové krabice nejrůznějších zvonečků, které se během let v jeho ateliéru nashromáždily jako dárky mnoha návštěvníků, byla jsem vnitřně smířená s tím, že se sbírka trošku zmenší…
Zůstala jsem proto naprosto klidná , když jsem po sezóně slyšela: „Posílám ti zpátky ty zvonečky , ale…“ ( aha , už je to tady, kolik jich asi chybí?). Nebyla jsem ovšem připravená na dodatek: „ … ale je jich o něco víc! Haló, jsi tam ještě?“
Když jsem zase popadla dech, dozvěděla jsem se, že někteří návštěvníci naši sbírku rozšířili. Podobně dopadla i paní, která sbírá plyšáky, rozrostly se i další sbírky, které se na Linhartovech vystavovaly.
Nevím, kdo byli ti lidé, které napadlo při návštěvě výstavy na Linhartovech potěšit člověka, kterého vůbec neznají. Nejde jen o ty nové zvonečky, ze kterých mám samozřejmě velikou radost. Ty zvonečky ale sdělují, že jsou ještě místa, kde jsou na sebe lidé hodní. Nevím, jestli za to může génius loci , kastelán Hrubý a jeho spolupracovníci, prastarý dub se svou staletou pamětí nebo všichni dohromady. Každopádně dneska je nezištná laskavost k jiným velká, opravdu velká vzácnost. Děkuju!!
Dana Kutálková